Děti mají svůj zvláštní svět a psychologové tvrdí, že dospělí do něj nemohou vidět. Děti si je tam také nikdy nepustí. Spousta lidí si o tom myslí svoje, ale protože je to moderní, tak se to připouští. Ovšem ať si každý věří, čemu chce. Jen ne tomu, že by se děti měly vychovávat takzvaně volně. Tedy, dítě má svou osobnost, kterou nesmí nikdo narušit. Ani rodiče. Takže si jejich ratolest dělá, co chce. Jak to dopadne bude jasné až později, ale to už bude na všechno až příliš pozdě. Rodičovská lítost bude hodně pozdní.  

Nikdo je nenutí, aby stály prckovi za zadkem a neustále do něj hučeli co se smí a co se nesmí. Dítě lze vychovat hrou, tedy tím, k čemu má ono nejblíže a co ho nejvíce baví. Jen je třeba vědět jak na to a umět to také uplatnit. Rodič se musí ukázat jako autorita, a ne jako kamarád. Protože by se pak mohlo lehce stát, že mu jako kamarádovi jednou nabančí. Praví se, že je to věc každého rodiče, jak si svou ratolest vychová. Do jisté míry je to pravda. Ale nesmí to jít tak daleko, že si dítě dělá, co chce a nemá respekt k ničemu a nikomu.  

Potíž je v tom, že všichni tihle tatínkové a maminky se domnívají, že to dělají správně a je potíž jim v tomto něco vysvětlovat. Oni si stejně myslí svoje a dobré rady u nich nepadnou na úrodnou půdu. A co s nimi? Dítěti můžeme domluvit, ale hučet do dospělé osoby je naprosto zbytečné. Oni mají svou pravdu a říci si nedají.  

Znovu se tedy musíme vracet k tématu článku, výchova dítěte formou hry. Mezi jeho druhým a třetím rokem je to hle naprosto optimální věc. Dítě proti tomu neprotestuje, protože je to dokonce baví. Vyzkoušejte to schválně také, vy, kdo máte děti. A uvidíte, že je to nejlepší způsob výchovy stejně jak komunikace s nimi. Jen je třeba trpělivosti a citu. Ovšem to je třeba při každém způsobu výchovy. Takže nezbývá než popřát hodně úspěchů.